Nejčastější otázka v našem oboru (určitě nám dají za pravdu všichni kolegové): „A vy už jste vdané?“. No…musíme přiznat, že odpovídat na tuhle otázku záporně nám začalo připadat už trochu komické. Ovšem to, co se stalo letos, je ještě o 10 levelů výš s nasazenou korunou. Pravdivá letošní odpověď totiž zní: „Obě se vdáváme letos….obě v srpnu…obě po pěti letech vztahu…a ne – nebereme se spolu“ 😀 😀 😀
Jsou věci, který si asi ani my dvě nenaplánujeme a život je uděje po svém. Díkybohu za to! Jinak by to byla nuda 🙂 Na instagramu jste se nás na ty naše zásnuby a svatby ptali snad stokrát. Tak jsme se rozhodly, že vás tak trochu vpustíme do svýho soukromí a podělíme se o to. Odkud ale začít? Vezmeme to od samýho začátku – tedy od toho, jak jsme se zasnoubily.
Marti zásnuby
...Představa
Jako svatební koordinátorka mám naposloucháno desítky příběhů od našich párů o tom, JAK TO PROBĚHLO. A jako totální snílek, ještě umocněný mým Peťou, který je mistr romantických překvapení, jsem si to snad 100x představila v různých hollywoodských verzích. Většina těch scénářů probíhala někde na našich cestách (cestování je taková naše společná vášeň). S velkým entrée, publikem, slzama dojetí, flashmob, nebo s něčím takovým, co je prostě epický a dramatický a na co se nedá zapomenout.
...Realita
V reálu to bylo od každýho kousek, i když to vlastně bylo úplně jiný, než v mojí hlavě. Na cestování to sice bylo, ale popravdě jsem to čekala už tak 3 poslední dovolený. A tak, když jsme společně strávili 5 měsíců na Srí Lance a pořád se nic neudělo, začala jsem mít podezření, že Peťa, kterej nikdy nedělá okatý a okázalý věci, si to nechává až na návrat domů a určitě do toho zapojí spoustu dalších lidí. Musím říct, že tak, jak se to nakonec stalo, jsem to od něj opravdu nečekala a vlastně to byla ta nejkrásnější žádost, kterou vymyslel.
Na Srí Lance jsme měli jedno místo, který bylo prostě nádherný, ale zároveň to byl takový ten instaspot, kde je pořád hromada lidí. A tak jsme si říkali, že by bylo super se na něj, než odjedeme, podívat za východu slunce bez lidí. Načasování ale nemohlo být vtipnější – bylo to už ke konci našeho pobytu a den předtím jsme šli spát až někdy ve 3 ráno a za 2 hodiny už mě Peťa tahal z postele s tím, že pro mě má překvápko a že na nás čeká tuktuk. V tuhle denní dobu se u mě ale dočkal jen ráznýho „Nikam nejedu, spim„. 😀
Po pár minutách přemlouvání jsem se neochotně naložila do tuktuku a už jsme frčeli směr na Coconut tree hill, kde jsme museli přelézt pár plotů a čekali na východ. A než jsem stihla všechno proběhnout a vyfotit, už za mnou Peťa klečel s tím, že už to nemůže vydržet :))) Na takovou chvíli se asi nepřipravíte – vždycky to je kouzelný i když je to vlastně úplně jiný, než jaký jste to čekali – pro mě ta realita, intimní a soukromá byla mnohem lepší, než moje megalomanský představy! Vlastně si říkám, že to tak být mělo – jediný člověk, který se na tom našem kopečku objevil byl nějaký náhodný dokumentární fotograf, který nás u toho stihl i vyfotit a zarámovat tak tuhle chvíli napořád 🙂
...Zákulisí - Marti zásnuby z Lucky pohledu a vše, co jim předcházelo
S Peťou jsme se o žádosti o ruku několikrát bavili, protože náznaků, že by měla přijít co nejdříve bylo více než dost :)) O prstýnku jsme se prvně bavili zhruba v dubnu 2018 (rok předtím než žádost skutečně proběhla). Musím říct, že i já jsem začínala být s plynoucím časem dost netrpělivá – byť jen z pozice kamarádky. To, že chce žádat v zahraničí, bylo předem jasné, protože Marťa s Peťou se v zahraničí poznali a cestování je pro jejich vztah symbolické. Proto plánovaná cesta na Srí lanku byla více než jasným signálem a to i když jsem o prstýnku zatím nic nevěděla. Měsíc před odletem (někdy v září) mi Peťa volá s tím, že potřebuje pomoct sehnat prstýnek a já z toho měla doslova Vánoce. Podle mě jsem mu do toho telefonu musela pištět jak malý dítě :))
Hned jsme se dali do realizace prstýnku s klenotnictvím Eppi. Ale co čert nechtěl, speciální černý diamant se nám zasekl na celnici a prstýnek nebyl v době odletu hotový. Sakryš, trochu čára přes rozpočet. Naštěstí dobří přátelé, kteří za nimi letěli na Vánoce jim prstýnek přivezli. Čas ale letěl a v tu dobu jsem se zasnoubila já, moje radost z vlastních zásnub střídala zklamání z toho, že jsem neměla být ta první a pak naštvání, protože co tam ten Peťa s tím prstýnkem ještě dělá?! A on vyčkával a napínal nás všechny až do poslední chvíle, protože to bylo až 22.2. – poslední den jejich odletu když doslova „už konečně“ pokleknul :)) Uff..
Lucky zásnuby
...Představa
Jako každá romantická duše jsem se ani já neubránila představám o tom, jak by ona žádost měla probíhat. Romantika zalitá sluncem, jen my dva a soukromá oslava naší lásky ideálně v soukromí našeho domečku. A když jsme se s Michalem několikrát předtím o svatbě nebo žádosti bavili, věděla jsem, že by to nebyl on, když by na mě nevymyslel nějakou lumpárnu. Moje obavy a moje představy se v tomto bodě dost rozcházely 😀
...Realita
Vzhledem k tomu, že Michal přede mnou neumí udržet tajemství, tak jsem před naším vánočním odletem do Paříže trošku tušila, že by se to mohlo stát. Nicméně to bylo přesně to, co jsem nechtěla, protože víc klišé žádost o ruku (než v Paříži o Vánocích) jsem si jednoduše nedokázala představit. Ale atmosféra adventní noční Paříže a kouzelná Eiffelovka si nás oba podmanila. A když mi Michal pošeptal „zavři oči“ neubránila jsem se smíchu a větě „No to nene!“.
Takže to bylo krásné, komické a prostě naše. A i když jsem se první zajímala o to, abych už ten prstýnek měla na ruce a on už neklečel. Což se mi zdálo nekonečné tím, že jsem si sundavala rukavice a jiné prstýnky z TOHO prstu ???? – abychom na sebe nepoutali příliš mnoho pozornosti a ta chvíle byla jenom naše, jsme to byli MY, šťastní jako blechy. A jinak si to nakonec ani představit nedokážu 🙂
...Zákulisí - Lucky zásnuby z Marti pohledu a vše, co jim předcházelo
Michal mi psal na Lanku, ještě než jsem se tam stihla pořádně rozkoukat 30.listopadu, jestli mu pomůžu s výběrem prstýnku pro Lucku, že už se mu ta otázka nějak často dere do hlavy. 😀 Musím říct, že to nadšení, když víte, že se tohle uděje vaší takhle blízké kamarádce, prostě nejde skrýt. Pamatuju si, že jsme si na ně s mým Peťou otevřeli oslavnou flašku u který jsme se vsadili, že to Michal nevydrží a udělá to hned na blížící se prosincové dovče v Paříži.
Michal je člověk, kterej když se k něčemu rozhoupe, tak to dělá bez výmluv a hned, takže výrobu prstýnku jsme začali u Polomio domlouvat snad hned druhý den. I když já mám Lucky velikost prstýnku pro tyhle případy zjištěnou už kolik let, Michal se s tím nepáral a na jednom svatebním veletrhu jí ten prst prostě sám změřil. A aby byl jó nenápadnej, tak mi i hlásil, který prstýnky si zkoušela 😀 Další věc je, že Lůca s Michalem před sebou nedokážou mít tajemství, protože si prostě vykecaj všechno a hned, takže šance toho, že tuhle sázku vyhraju, byla celkem vysoká :))) A vidíte 🙂
Vaše Marťa a Lucka 🙂
