Klárka a Aleš byli jedni z těch snoubenců, kteří měli jasnou představu o své svatbě. Indiánské téma, sepětí s přírodou, Jizerské hory a 28.září. Zadání bylo jasné, realizace trošku horší – obzvlášť kvůli šibeničnímu termínu. Poslední a navíc prodloužený víkend v září byl kvůli státnímu svátku oblíbeným termínem dovolenkářů. Najít vhodné svatební místo nám zabralo opravdu hromadu času a dohnat všechny ostatní nezbytnosti nebylo jednoduché. Ale znáte nás – zadání INDIÁNI nás nadchlo natolik, že jsme nedokázaly odolat 🙂
Indiánská síla v každém detailu
Ikonická Tesařovská kaple, místo korsáže dvě pírka a snubní prsteny s motivem vlků…jednoduše indiánská síla v každém detailu. Na tuhle svatbu jsme se opravdu těšily, byla barevná, hravá a velmi netradiční. Většinu dekorací bylo potřeba vyrobit na míru, a dodoržet při nich přírodní materiály a dopodrobna studovat indiánskou tématiku. U ženicha nám totiž neprošlo nic, co by nebylo realistické (a to tak moc, že se házela červená rýže, namísto klasické bílé:)). Téma indiánů se ale nepromítlo jen ve výzdobě. Prolínalo se v harmonogramu a aktivitách celého dne – střílelo se z luku, vrhaly se bizoní koule (petanque) a proběhla i náčelníkova zkouška s nožem (krájení dortu). A i v tradičním hodování proběhly nějaké změny – na výběr byl krocan, pečené brambory, dýňová polévka, kukuřice a pár dalších amerických pokrmů…
Náčelník a jeho kmen
Nicméně, nejlepší na této svatbě nebyla ani tak naše práce, jako spíš atmosféra a hosté, kteří indiánské téma vzali velmi zodpovědně. Rodinná a komorní atmosféra tohoto kmenu při svatbě byla pro nás to nejhezčí. A to nejdůležitější – počasí na horách se nám vydařilo i bez dešťového tance 🙂
…HOWGH (čti haug, domluvil jsem)…
Navždy Vaše šamanky Lucka a Marťa 🙂